Průzkumy po druhém kole totiž ukázaly, že na každého nevoliče z prvního kola, který to ve druhém kole hodil Pavlovi, připadalo skoro 6 (přesněji 5,75) takových, kteří to ve druhém kole hodili Babišovi. Mezi těmi, co naštěstí nepřišli ani k druhému kolu, bude podpora Babiše téměř jistě ještě vyšší. To znamená, že kdyby se u nás po vzoru některých zemí zavedla povinná účast ve volbách, nebo kdyby se účast ve volbách zásadně zjednodušila třeba volbou po internetu, vyhrál by volby Babiš. Získal by asi 4,5 milionu hlasů zatímco Pavel jen 3,7 milionu hlasů. Ano, je to tak. Většina obyvatel Česka chce žít v Babišstánu a za hlavu státu si přeje populistického, neschopného a zároveň všehoschopného lháře.
Co s tím? Pro začátek se podívat, kdo volil Babiše. Podrobné analýzy (po osobách, nikoli po okrscích) zatím asi hotové nejsou, ale podle publikovaných výsledků se zdá, že tou vlastností, která je typická pro většinu voličů Babiše, je nižší vzdělání. Jistě, z dat vyplývá, že Babiše volili především starší lidé. Jenže právě mezi nimi je i výrazně nižší vzdělanost – za komunismu mělo podstatně méně lidí středoškolské vzdělání, o tom vysokoškolském ani nemluvě. Babiše volily přednostně i lidé z chudých regionů, kde je vyšší nezaměstnanost a vysoké počty lidí v exekuci. Ale opět platí – jedná se o oblasti, kde je průměrně nižší vzdělanost. Moderní statistické metody umožňují zjistit, co je tou primární vlastností, která je zodpovědná za určitou závislost, a které vlastnosti se na ni jen nabalují. Vsadím se o co chcete (dobře, s výjimkou Micíka, manželky, nových krbových kamen a několika dalších drobností), že až se taková analýza udělá, ukáže se jako hlavní viník zoufalé politické kultury v Česku nízká průměrná vzdělanost obyvatel některých regionů.
Je to vlastně dobrá zpráva. Vzdělanost je totiž jeden z parametrů, který v Česku (aspoň zatím) postupně stoupá, a který se můžeme navíc pokusit cíleně ovlivnit. A mnohdy by k tomu stačilo i pouhé politické rozhodnutí. Osobně si myslím, že největší chybou posledních 30 let je obnovení 8letých gymnázií. Kvůli nim z druhého stupně základních škol jako mávnutím kouzelného proutku ze dne na den vymizí většina nejnadanějších žáků – možných vzorů pro ty méně nadané. Kromě studijně nenadaných ve třídách samozřejmě zůstanou i ti, u kterých se nadání projeví, či spíše u kterých by se projevilo, až později. To už však situaci nezachrání. Kvalita výuky v takto „intelektuálně vykastrovaných“ třídách se nutně přizpůsobí průměrným schopnostem zbylých žákům, tedy zásadně poklesne. Intelektuální klima ve třídě se výrazně zhorší a většina zbylých talentů zakrní. Rozevřou se tak nůžky mezi budoucí „intelektuální elitou“ předurčenou ke studiu na vysokých školách, a budoucími „lůzry“ kteří v lepším případě dokončí středoškolské vzdělání, v horším ani to ne. Pochopitelně, čest a sláva výjimkám.
Co teď? V první řadě zrušit víceletá gymnázia, tak jako to udělali v jiných civilizovaných zemích. A v druhé řadě hledat další způsoby, jak zvýšit průměrnou vzdělanost a průměrný počet let strávený občany Česka na školách. A to všude po celé republice. Kvůli tomu „všude“ je také třeba zajistit rychlé dálniční a především rychlovlakové spojení do všech oblastí republiky i do měst v okolních zemích. Sakra, Vídeň, Berlín, Paříž i Londýn máme na světové poměry hned za rohem.
Jistě, bylo by skvělé, kdybychom dokázali zlepšit nejen množství, ale i kvalitu vzdělávání, a kdyby, jak se nyní s oblibou říká, škola namísto biflování neužitečných znalostí naučila žáky a studenty kriticky myslet. Na to už ale nejspíš jednoduchý recept není, alespoň já jsem na něj zatím nenarazil. Naštěstí možná právě tohle není až tak podstatné. Teď se budu zase rouhat: i samotné biflování neužitečných znalostí (co to je?) v období dospívání má zásadní pozitivní význam pro rozvoj psychických schopností a dovedností a, jak ukázaly i tyto volby, i pro rozvoj hodnotového systému člověka a jeho schopnosti zorientovat se v současném světě. Zkrátka, přestaňme zvlášť vzdělávat nadané a nenadané, prodlužme školní docházku a maximálně usnadněme přístup většině populace k vyšším stupňům vzdělání. Strašně moc bych se divil, kdyby se to brzy neprojevilo na výsledcích populistů ve volbách i na ekonomické situaci v Česku.
Svět teď čeká velká sociální a kulturní revoluce. Bude asi zásadnější a především nesrovnatelně rychlejší než ta, která byla spojená s průmyslovou revolucí v 18. až 19. století. Systémy umělé inteligence už do několika let člověka vytěsní, nebo téměř vytěsní, z mnoha stávajících profesí. Bude se to tentokrát týkat především profesí, k nimž je potřeba mnoha znalostí a zároveň schopnost s těmito znalostmi zacházet. O práci asi nepřijdou učitelé, zubní lékaři, sestry ve zdravotnictví a pečovatelských službách, instalatéři a truhláři. Ale téměř jistě o ní přijdou mnozí překladatelé, úředníci, novináři, obchodníci, programátoři, grafici, právníci a lékaři. Škola tak do značné míry ztratí svou zdánlivě hlavní funkci, funkci přípravy na budoucí povolání. Musíme si pohlídat, aby neztratila svou skutečně nejdůležitější funkci. Tou je totiž výchova plnohodnotného, zodpovědného a samostatně a kriticky uvažujícího člověka. Člověka, který se nenechá oblbnout „jistotou dvanáctinásobku“.
