Proč nejspíš žijeme v počítačové hře, nikoli v reálném světě?

Je svět, ve kterém žijeme, skutečný, nebo se jedná o nějakou počítavou hru (RPG či spíše Roguelike), která skutečný život jen napodobuje? Existují argumenty pro obojí, ale ty pro druhou možnost mi připadají čím dál silnější.

Je například krajně podezřelé, kolik docela zajímavých vědeckých objevů jsem za život učinil. Třeba teorii turbidostatické a chemostatické selekce, zamrzlé plasticity, zamrzlé evoluce, objev vnitrobuněčné izoelektrické fokusace, druhově specifických peptidických slovníků, objev vlivu parazita toxoplasmy na lidské chování, vlivu „bezpříznakové“ toxoplazmózy na lidské zdraví, vysvětlení proč jsou v populaci Rh-pozitivní a Rh-negativní osoby, nebo loňské vysvětlení demografického přechodu lidstva jako návratu z rychlé na pomalou životní strategii v čím dál zdravější populaci. Je absurdní, že by všechny tyhle věci objevil jeden člověk z těch asi 7,76 miliard na naší planetě, a je ještě absurdnější, že bych to byl zrovna já, se svou mizernou pamětí, nepříliš oslnivou inteligencí a nulovým nadáním na cizí jazyky. I kdyby ostatní vědci měli v průměru 100x menší vědeckou produktivitu, už dávno by nebylo ve vědě co objevovat.

Další doklady přinesla současná pandemie. Ponechám stranou to, že aniž bych to tušil, tak jsem se na její příchod 40 let připravoval – věnoval se virologii, imunologii, evoluční biologii a evoluční epidemiologii. Jak je možné, že ostatní lidé nevidí tak zřejmé věci, jako, že když se počet lidí v nemocnicích každý týden zdvojuje a nyní jich v nich máme asi 2000, tak se musí přeplnit nejpozději do měsíce? Nebo že když se nezavedou mírná opatření proti šíření viru včas, tak se budou muset zavést později a o to přísnější a na delší dobu? Tyhle věci jsou přeci už předem jasné jako facka, a přesto se lidé (postavy ve hře?) tváří a jednají, jako by tomu nerozuměli. A to i poté, co jsme si to už třikrát názorně předvedli.

Jaké jsou argumenty pro první možnost, tedy že nežijeme ve hře, ale v reálném světě? Především, že je tahle možnost jednodušší. Obě možností předpokládají existenci reálného světa, jen ta druhá navíc existenci simulovaného světa, ve kterém mají postavy vědomí a pevné přesvědčení, že žijí v reálném světě. Ve vědě je dobrým zvykem si vybrat za dvou modelů ten jednodušší.
 

Podstatnější mi však připadá, že když už by byli tvůrci našeho simulovaného světa tak schopní, že dokázali sestrojit tak dokonalý model reality, jaký kolem sebe vidíme, proč by si nedali ještě o trochu víc práce s prokreslením charakterů a schopností herních postav, aby i jejich chování bylo věrohodnější? Nestačil by třeba u mne jen dva-tři středně významné objevy v minulosti?

Jedno z možných vysvětlení by bylo, že o mě ve hře vůbec nejde, že jsem jen jednou z mnoha nehratelných postav (NPC), u kterých není vůbec důležité, co si myslí a jak důvěryhodné jí její prostředí připadá – její rolí je pouze vytvářet sociální prostředí pro skutečné hráče. To zní docela logicky – takových postav musí být ve hře mnohem víc než skutečných hráčů. Je dokonce možné, a vcelku pravděpodobné, že skutečná postava – skutečný hráč, je ve hře pouze jedna. Že tedy budu jen NPC je už od počátku mnohem pravděpodobnější, než že budu skutečný hráč.

Další možné vysvětlení je, že hra, kterou nyní hraji, má několik úrovní obtížnosti, a že já právě hraji některou méně obtížnou variantu hry. Teď mne napadá – jestli je například cílem hry právě odhalit, že se jedná o hru, nikoli o skutečnost, potom je logické, že se hráči musí dostat nějaké nápovědy – musí postupně dostávat alespoň nějaké indicie, které mu umožní odhalit, že se jedná jen o hru.

Sakra – co je to za famfáry? A co ta písmena na obloze? Gratulujeme, dostal jste se do cíle. Dosáhl jste druhého nejlepšího osobního času 63 let 7 měsíců, 19 dnů. Pouze 56 % hráčů dosáhlo lepšího času než vy. Mrkněte levým okem pro zahájení nové hry, mrkněte pravým okem pro ukončení hraní. Váhám.

****************************************************************************************************************

Je mi to líto, ale nastal čas si opět připomenout klasické protikovidové dvanáctero.

(Nemusíte dodržet všechno, vyberte si, co se hodí na vás)

1) Jestli nejste očkovaní, okamžitě se nechte naočkovat. Okamžitě!!!

2) Zachovávejte distanc – když to jde, nepřibližujte se k jiným lidem blíže než na 2 metry a nedotýkejte se jich. Podání rukou lze nahradit japonskou úklonou)

3) Noste kvalitní respirátor (bez ventilu, co chrání i ostatní) a vyžadujte, aby tak činili i lidé ve vašem okolí.

4) Umývejte si ruce mýdlem, jakmile se dotknete předmětů, kterých se dotýkali jiní lidé. Doma i kdekoli jinde desinfikujte sdílené předměty (klávesnice a podobně).

5) Nevycházejte mezi lidi, když to není nezbytně potřeba. Jestliže můžete, tak pracujte z domova, a to i za cenu případné změny zaměstnání či dokonce povolání.

6) Nakupujte vše, co lze pouze po internetu.

7) Nezúčastňujte se žádných hromadných akcí – hromadná akce se rozumí cokoli, kde je více než 5 lidí. To samé vyžadujte od členů domácnosti.

8) Větrejte a udržujte v místnostech vysokou relativní vlhkost (nad 40 %), například tím, že budete mít v místnostech nastavenou nižší teplotu (18-20°) a přitom budete nosit teplejší oblečení. V suchu kapénky vysychají a virus se udrží ve vzduchu dlouho a doputuje na delší vzdálenost.

9) Udržujte se v dobré fyzické kondici – jezte dost zeleniny, ovoce, vitamínů (především D a C – obojí jen v doporučeném denním dávkování), pohybujte se na čerstvém vzduch v místech, kde nejsou lidi. Dostatečně odpočívejte a spěte.

10) Udržujte se v dobré psychické kondici – komunikujte telefonicky či elektronicky s přáteli, známými a příbuznými, hlavně s těmi dříve narozenými, konzumujte na dálku kulturu (hudbu, divadlo, filmy) čtěte knihy, vzdělávejte se, pomáhejte druhým, snažte se si udělat minimálně jednou denně radost a aspoň dvakrát ji udělejte někomu jinému.

11) Jestli tím neohrozíte rodinný rozpočet, tak utrácejte. Za vybavení domácnosti, šatníku, dílny, za knihy, vzdělání, opravy bytu, chalupy, za dovoz jídla z oblíbené restaurace. Šetrnost a střídmost ve spotřebě bývá považována za ctnost – v současné situaci to však neplatí. Investujte do své budoucnosti, zabavte se a nechte druhým vydělat.

12) Hledejte v nové situaci nové příležitosti. Zkuste napsat knihu, divadelní hru, složit písničku, malovat, rozjeďte novou zábavnou či vzdělávací stránku na internetu. Zkuste si osvojit nějaké umělecké řemeslo, nebo zkrátka řemeslo. Rozjeďte internetový obchod, poradenskou službu, prostě cokoli nového. Během epidemie dost lidí zchudne, ale řada jiných neuvěřitelně zbohatne. Další možná nezbohatnou, ale konečně pro sebe najdou ten pravý smysl života. Nepropásněte šanci se zařadit do těch dvou šťastnějších skupin.